STUDÁNKA
LESNÍ ŠKOLA A ŠKOLKA
.png)
Mobility mezi LMŠ Studánka a Småtjern Naturbarnehage a.s.
Outdoor kindergarten Småtjern
Od školního roku 2021/2022 začaly v české Lesní mateřské škole Studánka a přírodní norské školce Småtjern probíhat výměnné pobyty učitelů v rámci projektu mobility.
Prostřednictvím výměnných návštěv pedagogové z obou školek získají zkušenosti z rozdílných přístupů k vzdělávacímu procesu. Rozdílnosti, které vycházejí jednak z kultury krajiny, ve které školky působí a jednak z hodnot a principů. které se jejich zakladatelé usilují realizovat v každé školce. Každý pedagog přichází na návštěvu s určitou svoji individuální vizí, co bych chtěl vidět, pozorovat, ale také přináší svůj nápad, aktivitu, kterou s dětmi ve školce realizuje. Pobyt není jenom o pozorování.
Projekty jsou podpořené Fondem EHP prostřednictvím Domu zahraniční spolupráce ČR. Cílem tohoto programu je zvýšit vzdělanostní základnu a lidský kapitál v České republice, snížit ekonomické a sociální rozdíly v Evropském hospodářském prostoru a posílit spolupráci s Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem.
Program Vzdělávání podporuje projekty zaměřené na spolupráci škol a dalších vzdělávacích institucí, které vedou k modernizaci a inovaci výuky.
Jak mobility zatím probíhají:
Jako první zahájil spolupráci v říjnu 2021 návštěvou v LMŠ Studánka zakladatel norské školky, pan Jørgen Kjørven. Ihned se zapojil do příprav slavnosti Dožínek, která LMŠ Studánku brzo čekala a děti ze Studánky si ho velmi oblíbily. Jako dárek od norských dětí našim dětem přivez pan Jørgen krásný keramický talíř, který norské děti samy vyrobily a nazdobily. Nejvíce se u nás zaměřil na sledování řízené činnosti, která je v norské školce málo zastoupená.
Na začátku listopadu 2021 se pro změnu do norské školky vydala Sandra Černá, která je zakladatelkou LMŠ Studánka. Sandra dětem z norské školky dovezla od našich dětí bylinkový podzimní věnec, který též samy vyrobily a dále pastelky a omalovánky. Zpět do ČR se vrátila se spoustou poznatků, zážitků a fotek, které si můžete prohlédnout v naší galerii na konci této stránky.
Nejvíce ji v norské školce zaujalo stravování, které je mnohem jednodušší než u nás, Norové jedí méně, teplé jídlo se u nich každý den nevaří a často další den zpracovávají do stravy přebytky z předchozího dne. Též děti i průvodci v tamní školce pijí opravdu hodně mléka. V norské školce mají blízko jezera, kde se v létě děti plaví s průvodci na lodičkách, v zimě naopak na jezeře bruslí, nebo se klouzají. Také mají na pozemku školky kamenný důl, kam chodí pozorovat netopýry. Sandru zaujalo i to, že co by u nás neprošlo v běžných hygienických normách a nařízení v Čechách, v Norsku tolik nevadí. Například u nás se nesmí vzájemně dotýkat matrace a ložní povlečení na polední odpočinek dětí a každé dítě musí mít své určené místo, kdežto v Norsku toto řešit nemusí.
Dá se říci, že jak je celkově norská příroda drsnější a syrovější ve své podstatě, tak i norské děti jsou více zocelené. Zajímavé bylo poznání, že když norské děti s průvodci najdou nějakou mrtvolku zvěře, tak jí neodstraní nebo nezahrabou, ale nechají jí na místě a chodí pozorovat a sledovat postupné rozkladné procesy. Též více pracují s potencionálně nebezpečnými předměty, jako jsou pily, kladiva a pod.
Ale bezpečnost dětí je v norské školce zároveň vždy na prvním místě, na jezero, i zamrzlé, smí pouze v plovacích vestách, do dolu zase jen s helmami na hlavách. V hrách, kde děti musí čekat ve frontě například na stromovou houpačku-kolotoč, jsou norské děti velmi disciplinované, protože vědí, že kdyby se hádaly, předbíhaly, nebo postrkovaly, tak by je průvodce zařadil automaticky až na konec pořadí.
V norské školce všichni pijí z hezkých dřevěných hrnečků, kdy každé dítě i průvodce má na tom svém vypálené jméno a někdo i obrázek.
Jako logo používá norská školka motiv dvou smějících se postaviček držících se za ruce z původního kresleného obrázku, ke kterému se váže příběh. Tento obrázek nakreslila holčička, která byla v norské školce dlouho zamlklá a všeho se bála, postupem času ale zjistila, že školka Småtjern je přátelské a hezké místo, kde se začala cítit bezpečně a poté namalovala takovýto krásný obrázek.
A logo i název Lesní mateřské školy Studánka je inspirováno berounskou studánkou na svahu kopce u kaple Panny Marie Bolestné, blízko které měla naše školka své první zázemí a ke které se váže pověst. Tato pověst ožívá i na Trubské vždy na začátku roku při slavnosti Vítání jara, kdy děti z LMŠ Studánka tuto legendu divadelně ztvární a symbolicky vyčistí studánku, aby byla na jaře opět krásná.
Poté navštívil Studánku další průvodce z norské školky a to Thomas Nordseth Eriksen. Thomas nebyl moc výřečný, ale svou dobrosrdečností a nemizejícím úsměvem na tváři si získal rychle přátelství opět všech dětí ze Studánky. Našim dětem přivezl jako dárek z norské školky krásná kladívka a hřebíky, které naše děti ihned ochotně a s radostí s Thomasem zkoušely.
.jpg)
V polovině listopadu 2021 se vydala na mobility do Norska naše průvodkyně Dana Rišková, kterou pár dní poté následovala další průvodkyně Lea Štochlová, takže se spolu v norské školce potkaly. Lea s Dankou dovezly norským dětem jako dárek omalovánky, pracovní sešity s různými úkoly pro předškoláky a velký úspěch měly u tamních dětí hlavně voskové barevné bločky, se kterými mohly začít tvořit spousty dalších krásných obrázků.
Z norské školky k nám naopak na mobility přicestovala Monica Pettit Magnussen, která nám velmi pomohla a s entuziasmem jí vlastním se zapojila do chodu Studánky, když nám zrovna vypadly ještě další průvodci kvůli karanténě z důvodu pandemie Covidu. Monica se ve Studánce nejvíce zajímala o vztahy a charaktery mezi dětmi, jak spolu dokáží spolupracovat, komunikovat.
Dana měla s norskými dětmi zážitky při výrobě šperků, zkoumaly spolu život pod zamrzlým okrajem jezera, také hodně vařili na otevřeném ohni. Dana nám do Studánky zaslala 16. listopadu pozdrav přes messenger následujícího znění: Posílám pozdrav z Norska. Doufám, že se máte dobře, já se mám opravdu báječně. Počasí je tu podobné jako u nás, sníh už slezl, protože se oteplilo. Dnes jsme vařili puding nad ohněm, no dopadlo to zajímavě, nakonec všem chutnalo. Jenom mi to pořád nechtělo zhoustnout a vařilo se to snad hodinu. Sporák je holt sporák, tam se ta teplota dá nastavit a člověk ví na čem je :)
To je též jeden z rozdílů mezi naší a jejich školkou, my máme svou plně vybavenou moderní kuchyni s kuchařem Davidem Čubou, který pro naše děti připravuje svačiny a vaří denně teplé vegetariánské obědy. Kdežto v norské školce mají spíše polní venkovní kuchyni, velmi často vaří nad otevřeným ohněm, ve vaření se střídají jejich průvodci a též jim hodně pomáhají a zapojují se do vaření děti. Zde by toto ale z důvodu nastavených přísných hygienických norem možné nebylo.
Dana by z norské školky k nám ráda přenesla větší volnost ve výběru, aby děti měly možnost se rozhodnout z více nabídnutých možností, například někdo by mohl něco tvořit, jiný jít na výpravu a další třeba pracovat na zahradě. K tomuto systému by ale bylo potřeba zavést ve Studánce přítomnost více průvodců na den. Též by se Daně líbilo častěji rozdělávat a udržovat otevřený oheň ve venkovním ohništi, jako to dělají norské děti, které se pak o oheň samy starají, aby neuhasl. Také by si přála, aby měly naše děti možnost pracovat s různým nářadím na určeném místě. Uvítala by u nás držák na dřevo, kde děti mohou samy sekat dříví, nebo jinak pracovat se dřevem. V norské školce se jí líbily i teplá sedátka z polyesteru na suchých WC, které by u nás též uvítala jako dobrý převzatý zlepšovák. Celkově si z norské školky odnáší dojem větší spontánnosti, svobody, nic se tam nedělá ve spěchu, vzdělávání norských dětí vychází hlavně z jejich preferovaných zájmů a je jim dávána větší důvěra, že něco samy zvládnou.
A toto jsou přesně ty důvody, kvůli kterým se Lesní mateřská škola Studánka a školka Småtjern spojily, jelikož české školky všeobecně jsou pevně vázány normami a rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, vydávaným ministerstvem školství, kdežto naopak v norských školkách mají již zmiňovanou velkou volnost a jen malé procento řízené činnosti. Obě školky by si proto rády mezi sebou v rámci projektu mobility a institucionální spolupráce vyměňovaly po dobu dvou let své nejlepší zkušenosti a ty pak zapracovaly do svých činností a programů a též ve svých zemích předávali to nejlepší ze vzájemné spolupráce dále.
Poté co Dana odcestovala zpět do Čech, zažila Lea v Norsku již pravou severskou zimu a také napadlo více sněhu. 30. listopadu nám poslala pozdrav na messenger i Lea ve znění: Za včerejšího -14 st. mrazu na jezeře - vyřezávání ledu a spousta dalšího. Ledová vrstva měla minimálně 15 cm. A dnešek o něco teplejší, jen -10 st. a sněžení a od toho se odvíjející sjíždění všeho na všem a všeobecná radost. A na druhém jezeře jsme s Jorgenem udělali ve sněhu obrovský labyrint. Na toto jí odepsala další naše průvodkyně a též učitelka v naší komunitní lesní škole Studánka, Zuzka Medvecká: Děkujeme vám všem za to, jak nám o tom hezky referujete. A už chápu, proč říkal Jorgen, že je nutné navštívit Småtjern právě v zimě :) A Lea jí odpověděla moc krásně následující: Zima je tu úžasná a drsná zároveň, o tom není pochyb, a to sotva začala. Ale jinak si myslím, že je celkem lhostejno, kdy Småtjern člověk navštíví. To nej je totiž o přístupu a celé filozofii pod povrchem, o lidech tady.
Zde naleznete galerie z mobility Dany, Lei a Monica
V březnu 2022 byla vyslána na mobility do Studánky Anette Kristiansen Rue. Anette ráda vyrábí s dětmi cokoliv ze dřeva, takže jejím dárkem pro naše děti byly pilky na dřevo. I u nás se chopila této iniciativy a s našimi dětmi pilky rovnou vyzkoušela při výrobě krásného pexeso z kulatin břízy. Děti vyrábění moc bavilo a nadšení završily společnou hrou pexesa z vlastnoručně připravených dřevěných koleček. Anette se také zúčastnila výletu s našimi předškoláky do Svatého Jana pod Skalou, kde s dětmi vystoupaly až na vrchol skály, odkud je krásný výhled do dalekého kraje. Před svým odjezdem absolvovala ještě Anette rozhovor s novinářem, kdy si společně popovídali o spolupráci Studánky a Småtjern. Článek z tohoto setkání vyšel v Berounském deníku dne 6. 4. 2022
Anette strávila ve Studánce nějaký čas i s našimi školáky z komunitní lesní školy Studánka, které naučila plést z vlny jen s pomocí svých prstů krásné náramky, nebo náhrdelníky. Naši školáci norským dětem poslali nyní jako poděkování za čas strávený s Anette knížku Nicky & Věra - Příběh Nicholase Wintona a jeho dětí, kterou napsal Petr Sís.
facebook Studánka Lesní škola a školka
facebook Småtjern Naturbarnehage
.jpg)
.jpg)
Na přelomu dubna a května 2022 odjely na mobility do Norska průvodkyně ze školky Studánka Radka Häuslerová a pedagožka komunitní školy Studánka Zuzka Medvecká. V norské školce si užily hodně zajímavých zážitků a přivezly nám též spoustu fotek viz níže. Dokonce se vrátily i trochu v čase :) protože ve Studánce již bylo jaro v plném proudu, ale ve Småtjern ještě sněžilo a tak seděli všichni u ohně a zpívali Rolničky. Byly se s dětmi podívat i na farmě, kde chovají koně, o které se norské děti nejprve náležitě postaraly a pak se na nich za odměnu svezly. Poštěstilo se jim sledovat také vrtulník, který převážel materiál pro novou komunikační věž, děti si ho mohly prohlédnout zblízka a také se vyptat na různé otázky pilota. Jako všichni ostatní, co přijeli na delší čas do norské školky, si i Radka se Zuzkou ozdobily svoje dřevěné hrnečky na pití vypálením svého jména a děti jim je poté pomohly dozdobit vypálením obrázků. Norské děti jim též s hrdostí ukázaly všechny jejich rituály a místa, které postavily spolu s Jørgenem, Bjørnem a dalšími. Také tam děti chodí kontrolovat vývoj počasí do vlastní meteorologické observatoře, kterou Radce a Zuzce důkladně předvedly a ty tak prokázaly, že se nebojí výšek :) S dětmi se zapojily i do keramického vyrábění, a všichni dohromady vytvořily úžasné výtvory. Jelikož děti ze Studánky i děti ze Småtjern nemají okolo sebe přemíru běžných hraček, tak umí přirozeně využívat a rozvíjet svou představivost a kreativitu a dokáží si krásně vyhrát se vším, co najdou ve svém přírodním okolí. Norské děti možná o trochu více, protože jak již bylo řečeno, nemají tolik řízených činností a nejsou vázáni rámcovým vzdělávacím programem, který u nás musíme dodržovat.
Zuzka Medvecká nám po svém návratu odpověděla na čtyři následující otázky 1. co se jí nejvíce v norské školce líbilo, 2. co by chtěla přenést do komunitní školy Studánka, 3. jaký vnímala největší rozdíl a 4. jaký byl její nejlepší zážitek:
1. Poměr průvodců k dětem a z toho vycházející pohoda. Velký a rozmanitý prostor pro svobodnou hru v zázemí školky s možností neustále ho přetvářet podle svých představ. Fakt, že je pozemek v jejich vlastnictví jim dává svobodu stavět na něm I stavby svépomocí, bez složitého schvalování. Taky jim do toho nikdo z okolí nemluví a nemusí se tudíž ohlížet na další aspekty, takže nemají z každého zásahu do prostředí stres. Dostatek času na projekty, které jsou spíše dlouhodobé a tím vedou děti k trpělivosti a soustředění I na delší cíle – např. vydlabávání člunu z kmene, vyrábění jeskyně ohněm, keramické tvoření domu (zaměření, návrh, krájení, glazování, zdobení, lepení). Vícë technických činností, u kterých dělá dítě skutečnou práci. I díky tomu, kolik stavebních a jiných činností se na pozemku děje, dostávají děti možnost průvodce vidět v akci, ale I aktivně jim pomáhat. Nesimulují schopnosti dospělých, ale zkouší si je. Děti například šroubovaly, aby opravili stroj na broušení kamenů, nebo pomáhaly dávat dohromady hydraulický systém na vedení vody do kopce. Větší svoboda dětí v rozhodování, co chtějí dělat. Protože mají děti víc volného času a větší variabilitu a samostatnost v používání diferencovaného prostoru, můžou si lehce vybrat prostor i činnost, které se chtějí věnovat. Rádi pracují i zcela samostatně nebo pouze ve dvojicích. Více mezi sebou žertují a neberou se tak vážně, děti se nevztekají, když si z nich někdo tzv. vystřelí. Norské děti jsou také víc zvyklé pomoct si sami. Průvodci k nim neutíkají, aby je zvedly, pofoukaly nebo jinak pomohly, ale z povzdáli čekají, jak se situace vyvine a až když dítě zvedne oči k průvodci, ten mu naznačí posunkem ruky, že k němu může přijít. Pak všechno řeší tak dlouho jak je potřeba bez časového stresu v plném soustředění průvodce na dítě – na kolenou, nebo z očí do očí. Děti v norské školce mají jinou úroveň svobody podle toho, jak odpovědně se chovají a jak dodržují důležitá pravidla. Každé dítě je vnímané individuálně a bodováno podle toho, jak se chová. Od toho se odvíjí jeho míra autonomie. Děti si tak hodnoty svobody, samostatnosti a odpovědnosti váží a vědomě si jí pěstují.
2. Ráda by změnila svůj přístup k dětem na víc partnerský a méně maminkovský, tzn. pomáhat dětem jen když si o pomoc řeknou a nebudou mít dost kompetencí, si pomoct si sami. Zapracovat koncept svobody a odpovědnosti, jsou to pro jednotlivce a funkčnost společnosti nejdůležitější pojmy. Vytvářet více časového prostoru pro dlouhodobější projekty a jejich individuální dokončování. Dělat více technických projektů. Zakoupit vypalovací pistol, která rozvíjí jemnou motoriku, trpělivost, schopnost plánování a skýtá mnohé možnosti pro různé vyrábění.
3. V norské školce: Chybí ranní vítací rituál. Méně důsledná hygiena po záchodě, před jídlem a všeobecně. Studené obědy a menší odpovědnost dětí za své místo u stolu. Více pohody, ve Småtjern nemusí nic stíhat, nemají konkrétní plán, který by na ně vytvářel tlak ve chvíli, kdy ho nestíhají. Je jich na 24 dětí (z kterých denně chodí max 18), pokud někdo z dospělých nevypadne kvůli nemoci, čtyři průvodci na den. Ve třech si už netroufají jít s dětmi ani na procházku a jsou v jejich rozmanitém zázemí, kde si každé dítě najde to své a oni se věnují přející přítomnosti. Jsou méně institucionalizovaní, organizovaní a méně kolektivističtí než my. Zakladatel školky Jørgen Kjørven je ve školce přítomen minimálně tři dny v týdnu, vnímá se jako jeden z nich a jako takový i ve chvílích, kdy někdo z jeho kolegů udělá chybu, tak se, pro českou mentalitu trochu nezvykle, omluví za potíže bez pojmenovávání konkrétního kolegy a v prvé řadě s nimi řeší, jak chybám předejít, protože zastává názor, že chyby nastávají většinou jako následek nepohodlí průvodců ve chvíli podcenění počasí, nebo fyzické zdatnosti dětí, nebo jejich nízkého počtu průvodců a tedy jak již bylo řečeno, ve Småtjern jsou nízkým počtem již 3 průvodci.
4. Neumí vybrat, bylo jich spoustu. Některé z nich: Sněžilo, všichni seděli na sobích kožešinách u ohně. Zuzka s Josephine kreslily vypalovací pistolí na dřevěný hrníček a Jørgen hrál na kytaru Sounds of Silence. Další byl odpoledne u hlínoviště. Někteří stavěli z hlíny, jiní projížděli slalomem na kolech kolem dalších cyklistů, dva kloučci si povídali v kolečku, tři holčičky vařily ze sasanek a plícníků lektvar a Monica v tom hemžení uspávala v hamace dvojčata. Též se jí libil i zážitek, kdy je Jørgen vzal do okolí na procházku, na té spouštěl po hlavě za nohy děti do trollí díry, se smíchem reagoval na promočenou botu jednoho chlapečka, který zahučel do potoka, u jezera některé děti zkoumaly vodní hmyz, jiné si svlékli ponožky a máchaly si nohy v ledové vodě. V této pohodě, kdy se zdálo, že čas neplyne, řekl Jørgen, že má za 20 minut meeting, takže musí jít všichni zpět. Stejně se ale do zázemí vraceli v klidu a v pohodě. A jako poslední uvedla Zuzka zážitek, kdy diamantovým kotoučem řezali kameny. Fascinuje jí, jak lehce a bezpečně s ním pracovali i menší děti. Oskarův kámen byl obzvlášť krásný. Zuzka se zeptala, kde ho našel. Oskar ukázal na svého kamaráda Evalda, který vzal Zuzku ke kamenité ohradě. Zuzka myslela, že tady kámen našel, ale kdepak. Evald zvedl velké kladivo a s ním se pustil do největšího balvanu. Jeden kousek, který z něj odletěl podal Zuzce. Ten krásný kámen kluci nenašli, oni si ho sami vydolovali.
Zároveň k nám přijela na výměnu z Norska zkušená pedagožka Janne Folland. Janne hned druhý den absolvovala s našimi školáky a předškoláky výlet do pražské Galerie DOX, kde se podívali i do vzducholodě Gulliver. Také strávila čas i s našimi nejmenšími dětmi z lesního klubu Dubínek a všichni si užili krásný jarní den na louce s pletením věnečků z pampelišek. Děti Janne také seznámili i se čtyřnohými obyvateli Studánky a to s králíčky Buchtou a Cindou. Janne nám na konec svého pobytu zde sdělila, že na LMŠ Studánka se jí nejvíce líbí klid, který s dětmi u nás je. Celý pobyt pak zhodnotila jako velmi vzrušující a poučný a že je zajímavé vidět, jak norská přírodní školka i česká lesní školka dělají mnohé věci podobným způsobem, i když jsme z rozdílných zemí.
V sobotu 7. 5. 2022 dorazil již podruhé do Studánky na mobility Jørgen Kjørven, kterého naše děti již znají a tak se na jeho příjezd moc těšily a dle toho jej také náležitě přivítaly :)
S Jørgenem jsme také vedli rozhovor, při kterém jsme mu pokládali různé otázky, jak to chodí v norské přírodní školce Småtjern a jak vnímá školku Studánka a dostalo se nám zajímavých, dojemných i vtipných odpovědí. Zde vám náš rozhovor přinášíme v české i anglické verzi:
Jørgene, z čeho a jak je financován provoz norské školky Småtjern?
Jørgen, from what and how the operation of the Norwegian kindergarten Småtjern is financed?
Norské mateřské školy jsou většinou financované z veřejných zdrojů, a to i ty soukromé. Přibližně 80 % našich příjmů hradí stát. Zbytek hradí rodiče.
Norwegian Kindergartens are mostly publicly funded, even the private ones. Approximately 80 % of our income is covered by the state. The rest is covered by parents payment.
Platí norské rodiče měsíční školkovné? Pokud ano, tak v jakém procentu běžné norské mzdy?
Do Norwegian parents pay a monthly fee? If so, what percentage of the normal Norwegian wage?
Ano. Platí 11 měsíců ročně. Měsíční úhrada je přibližně 7,5 % průměrného norského platu. Částku určuje vláda a my potřebujeme velmi speciální důvody, abychom se od ní odchýlili.
Yes. They pay 11 months pr year. The monthly payment is approximately 7,5 % of median Norwegian salary. The price is set by the government and we need very special reasons to deviate from that.
Jak se mateřské školce Småtjern daří financovat mzdy pro čtyři průvodce na den?
How Småtjern Kindergarten manage to fund wages for four teachers a day?
Počet zaměstnanců v norských školkách je ustanoven v zákoně. Proto jsou vládní financování a rodičovské platby nastaveny na úroveň, která pokryje výdaje.
The number of staff in Norwegian kindergartens is described in the law. Therefore the government funding and parental payment is set at a level that covers the expenses.
Mají průvodci ze školky Småtjern jen toto zaměstnání, nebo i další?
Do the teachers from Småtjern Kindergarten have just this job or more?
Někteří učitelé, kteří pracují na částečný úvazek, pracují na částečný úvazek i jinde v jiných školách či školkách. Ti, kteří pracují na plný úvazek, pracují pouze ve Småtjern.
Some of the teachers that work part time, also work part time elsewhere in other schools or kindergartens. Those who work full time, only work at Småtjern.
Jakým způsobem je dětem vysvětlena práce s nástroji, jako je například diamantový kotouč na kameny, aby děti opravdu pochopily opravdové nebezpečí stroje a mohly pak samostatně na tomto stroji pracovat?
How is it explained to children how to work with tools, such as a diamond stone blade, so that children can really understand the dangers of the machine and then be able to work on that machine on their own?
Nenecháme děti používat elektrické nářadí bez dozoru dospělých a na začátku jsme „ruku v ruce“ (to znamená, že je držíme za ruce). Vysvětlení je tedy většinou praktické. Ukazujeme / říkáme jim, jak to správně používat, a vysvětlujeme nebezpečí. Když pak vědí, jak to používat, je jim umožněno být více svépomocí. Mimochodem, diamantová pila neprořezává kůži. Můžete se ho dotknout prsty. Nejsilnějším elektrickým nářadím, které mohou používat bez pomoci, je elektrický šroubovák. Na veškeré stavební práce používáme převážně ruční nářadí.
We do not let children use electric tools without adult supervision, and we are "hands on" (meaning that we hold their hands) in the beginning. So, the explanation is mostly practical. We show/tell them how to use it right, and explain the dangers. Then, when they know how to use it, they are allowed to be more self-helped. By the way, the diamond saw does not cut skin. You can touch it with your fingers. The strongest electric tool they get to use without help is an electric screwdriver. We mostly use hand tools for all construction work.
Poznámka: než jsme slyšeli tuto odpověď, trošku nám pracovala představivost, kolik prstů padlo před zaučením :)
Note: before we heard this answer, our imagination worked a bit, how many fingers fell before learning :)
Je velký rozdíl mezi státní norskou školkou a přírodní školkou Småtjern? Pokud ano, tak v čem?
Is there a big difference between a Norwegian state kindergarten and a Småtjern kindergarten? If so, in what?
Všichni se řídíme stejným rámcem, takže existují určité podobnosti. Největší rozdíly byste podle mě našli v našich představách o svobodě a odpovědnosti za děti a v tom, jak přistupujeme ke konfliktům mezi dětmi. Také, jak přemýšlíme o hranicích a limitech pro děti a co děláme, když děti hranice zpochybňují. To, co si myslím, nenajdete v žádné jiné školce.
We all follow the same framework so there are some similarities. The biggest differences I think you would find in our ideas about freedom and responsibilities for children, and how we approach conflicts between children. Also, how we think about boundaries and limits for children, and what we do when children challenge the boundaries. That I don`t think you find in any other kindergartens.
Stěžují si norští rodiče často na něco, nebo jsou spíše vděční?
Do Norwegian parents often complain about something, or are they more grateful?
Nedostáváme mnoho stížností. Spolupráce rodičů a zaměstnanců je v našem rámci zdůrazněna, a proto je upřednostňována. Snažíme se, aby rodiče věděli, co mohou očekávat, než jejich děti začnou, a pak se snažíme naše „sliby“ plnit. Taky myslím, že je to o důvěře. Když rodiče vědí, že chceme pro jejich dítě to nejlepší, všechny problémy jsou řešitelné. Snažíme se zavést kulturu poctivosti, takže když vyvstanou otázky, okamžitě je oslovujeme. Často malé, snadno řešitelné věci se mohou časem stát velkými problémy. Když tak přemýšlím, téměř veškerá naše spolupráce rodičů a zaměstnanců je pozitivní, to znamená, že téma komunikace je něco, co dítěti pomůže v jeho rozvoji, a téměř vždy jsou reakce pozitivní (v obou směrech).
We do not get a lot of complaints. Parent-staff cooperation is emphasized in our framework, so it is prioritized. We try to make sure the parents know what to expect before their children start, and then we try to fulfill our "promises". Also. I think it is about trust. When parent know that we want what is best for their child, all problems are solvable. We try to establish a culture of honesty, so that when questions arise, they addressed at once. Often small, easy solvable things, can become big problems in time. When that is said: almost all of our parent- staff cooperation is positive, meaning that the topic of communication is something that will help the child along in their development and almost always the responses are positive (both ways).
Co se ti ve Studánce nejvíc líbí a co naopak nelíbí?
What do you like the most in Studánka and what do you not like?
Není nic, co by se mi nelíbilo. Jsou věci, ke kterým přistupujeme jinak, a věci, které bych udělal jinak, ale to neznamená, že se mi nelíbí. Jediné, co mě nebavilo, bylo hraní "řepy" na festivalu Dožínek v říjnu, ale dopadlo to dobře😉. Co se mi opravdu líbilo bylo prostředí, lidé a přátelská atmosféra ve Studánce. Bylo zajímavé vidět jurtu, která je báječnou budovou.
There's nothing I don't like. There are things we approach differently and things I would do differently, but that doesn't mean I don't like them. The only thing I didn't like was playing "beets" at the Harvest Festival in October, but it turned out well😉. What I really like is the beautiful area, people and a pleasant atmosphere in Studánka. It was interesting to see the yurt, which is a great building.
Jaký největší rozdíl vnímáš mezi Studánkou a Småtjern?
What is the biggest difference you perceive between Studánka and Småtjern?
Mezi Småtjern a Studánkou samozřejmě existují určité rozdíly. Mohou být způsobeny kulturními rozdíly. Myslím, že ve Småtjern máme individuální přístup více zaměřený na dítě, zatímco Studánka má více kolektivní zaměření. V této oblasti se myslím obě školky mají co učit. Zde získané zkušenosti, ovlivní můj přístup doma. Také si myslím, že existují určité rozdíly v našem přístupu k učení a znalostem.
There are some differences between Småtjern and Studanka, off course. They might be due to culture differences. I think we have a more child centered, individual approach in Småtjern, whereas Studanka have a more collective focus. In that area I think both kindergartens have something to learn. I know my experiences here, have influenced my approach back home. Also, I think there are some differences in our approach to learning and knowledge.
Jaký je tvůj nejlepší zážitek ze Studánky?
What is your best experience from Studánka?
To musí být setkání s dětmi. Zaměstnanci a rodiče jsou také skvělí, ale... znáte to. Všechno mi ukazovali a učili mě česky, bez valného úspěchu. Měli jsme tyto opravdu hluboké zajímavé rozhovory a já jsem nerozuměl ani slovo. Než jsem odešel, dostal jsem tři hvězdy, které nyní zdobí Småtjern. Také jsem letos dostal dopis se dvěma krásnými kresbami. Mám je u sebe jako obrázky v telefonu. Když jsem se v pondělí vrátil do Studánky, uvítali mě hlasitým křikem, úsměvem a objetím. Čím toto jde překonat?💚
That has to be meeting the children. The staff and parents are great as well, but...you know. They were showing me everything and teaching me the Czech language, without much success. We had these really deep interesting conversations, and I did not understand a word. Before I left, I got three stars that are now decorating Småtjern. I also received a letter this year, with two beautiful drawings. I keep them with me as pictures on my phone. When I came back to Studanka last Monday, I was greeted with a loud shout, a smile and a hug. Now, how can you top that?💚
